Jak se nabídka hodinek s integrovaným náramkem rozrůstá, je stále těžší vybrat ty pravé. Protože máme 2 zástupce těch nejoblíbenějších modelů doma, přináším vám srovnání z první – i druhé ruky.
Tissot uvedl na trh moderní verzi svého modelu PRX inspirovanou hodinkami z roku 1978 už v roce 2021 a byl mezi prvními v nastupující vlně zájmu o hodinky s integrovaným náramkem. O tom, že se jim povedlo trefit hřebíček na hlavičku, svědčí fakt, že i po 5 letech působí design těchto cenově relativně dostupných švýcarských hodinek pořád skvěle a láká do #PRXgang stále nové zákazníky.
Oba modely dávají smysl, ale každý má své „ale“
Ani konkurence ale nespí. Mladá ambiciózní britská značka Christopher Ward přišla se svou odpovědní The Twelve v roce 2023 a jejich model se těší podobné oblibě.
Oba tyto modely se mi v menší velikosti sešly shodou okolností doma a tak je můžu pořádně porovnat. Rovnou na úvod můžu prozradit, že oba dávají smysl: samozřejmě podle mě a za určitých podmínek. Jaké to jsou, vám prozradím v následujících řádcích.
(Ne)originální design
Začít samozřejmě musím u designu. Ten je důležitý u všech hodinek, ale u modelů s integrovaným náramkem je vlastně jejich podstatou. Jak chronopacienti jistě vědí, tento styl proslavil v 70. letech jistý Gerald Genta. Z jeho pera pochází legendární modely Audemars Piguet Royal Oak, Patek Philippe Nautilus nebo IWC Ingenieur SL. A těm všem se podle mnohých vlastně dnešní moderní „integráče“ podobají.
Až na to, že zrovna vzhled PRX i The Twelve zrovna úplně rysy těchto modelů nemají. Přesto se hodně diskutuje o jejich originalitě. PRX se totiž hodně podobají Rolex Oysterquartz. Ty Rolex v 70. letech uvedl na trh o rok dříve, než tehdejší PRX. Ale pouzdro mají Oysterquartz podobné jako modely Rolex Datejust 1630 z roku 1975 a Date 1530 z roku 1976. To jistě dalo Tissotu čas na opisování, ale jak to bylo ve skutečnosti, to se asi nedozvíme.
Jednoduché a minimalistické vs. detailně propracované
Podobnost je zřejmá. Ale z dnešního hlediska je důležité říci, že podobný styl tehdy zkoumala hromada značek. A že Tissot patřil k prvním, kdo něco takového uvedl v cenově dostupnější hladině. A dnes vlastně PRX působí originálně i díky tomu, že se Rolex vydal jiným směrem a design integrovaného modelu od Tissotu vlastně nijak nezestárnul. PRX tak vypadají skvěle, jsou elegantní, jednoduché a minimalistické, přesto dovedou upoutat pozornost.
To Christopher Ward The Twelve mohou jednoduše vypadat asi jen na první pohled. Míra detailů, které designér Adrian Buchmann tomuto modelu dal, je až překvapivá. Jeho ale zase někteří obviňují, že opisoval u značky Czapek a jejího modelu Antarctique. Jenže když už nic jiného, tak vlastně opisoval sám od sebe. Buchmann se totiž podílel právě i na designu integrovaného modelu švýcarské luxusní značky. A i když mají The Twelve s Antarctique řadu společných prvků (třeba ochranu korunky a základní obrysy pouzdra), mají i další originální prvky (lunetu, náramek).
Zpracování na jedničku s hvězdičkou
Oba designy tedy nejspíš soutěž originality nevyhrají. Mají ale něco do sebe a hodinky vypadají skvěle, aniž by se musely za svůj vzhled a jeho kořeny jakkoli stydět. Které se mi líbí víc? To není vůbec snadné říci, navíc do toho ještě promlouvá jejich zpracování. Teprve to dělá ze vzhledu hodinek onen celek, který na zápěstí vypadá tak lákavě.
V obou případech si dali výrobci na zpracování opravdu záležet. A v obou případech za své peníze dostane zájemce v dané kategorii špičku, která překračuje hranice obvyklého. Jak jsem naznačil, u Tissotu vsadili víc na jednoduchost: luneta je leštěná, pouzdro a náramek převážně broušené. Vzhled ozvláštňují leštěné vrchní hrany po stranách pouzdra, ale především promyšlené leštění fazet náramku. Horizontální linky mají krásný lesk, který nejen, že hezky kontrastuje s brusem náramku, ale především vytváří na světle dokonalou hru paprsků.
U Christopher Ward The Twelve šli v tomto ohledu o trochu dál. Pouzdro kombinuje brus a lesk už na své originální dvanáctiúhleníkové lunetě a u náramku přidává leštění i bočních hran. To celkově s ještě větším důrazem na preciznost daného provedení posouvá zpracování The Twelve v porovnání s PRX o drobnou úroveň výš.
Číselníky s charakterem
Samostatnou kapitolou jsou pak číselníky. U Wardů je na výběr jediná struktura, která odkazuje na aktuální logo značky a zároveň trochu na gentovský „vaflový“ vzhled. Ten Tissot nabízí u PRX s mechanickým strojkem. U quartzových verzí si zájemci mohou vybrat z řady provedení a barev. Na výběr jsou číselníky se sunburst efektem, ale třeba také luminiscenční provedení a mnou oblíbený brus. Broušený číselník podle mě PRX sedí úplně skvěle, protože ladí s broušením pouzdra. Ale je to samozřejmě můj názor.
Ostatně, jako je můj názor, že ono množství detailů u The Twelve může být pro někoho už trochu přehnané. Hodinky prostě mohou na někoho působit trochu přeplácaně. Zmírnit se to dá tím, že na The Twelve nasadíte gumový řemínek, který Christopher Ward nabízí ve variantách odpovídajících barvám tohoto modelu. Tissot má pro PRX také nějaké ty řemínky, ale nabídka je vcelku chudá. Po pěti letech od uvedení až překvapivě chudá. Myslel jsem si, že právě na tomto ekosystému příslušenství bude chtít Tissot z PRX vytěžit maximum.
Nosí se skvěle
Mně celkově vyhovují právě mé quartzové PRX s broušeným číselníkem. Ale třeba má žena, které patří zde probírané The Twelve, preferuje právě jejich větší zdobnost.
Co je u obou hodinek skvělé, je jejich nositelnost. Na mém 16,5cm zápěstí sedí 35mm PRX a 36mm The Twelve parádně a vlastně vypadají úplně stejně velké. Pouzdro Wardů má trochu jemnější tvary a to se projevuje v tom, že se The Twelve nosí trochu menší, než co rozměry říkají. Komu je 35 nebo 36 mm málo, může si u Tissotu i Christpher Ward vybrat 38mm i 40mm variantu.
Náramky hodinek nemají mikroregulaci – i když novější náramky The Twelve ji teď už nabízejí. Ale u obou značek dostanete půlčlánky, nebo spíš dvoutřetinové články, díky kterým nastavíte náramek na svou ruku bez problémů. Navíc se dají oba modely nosit na ruce komfortně poměrně volně, jsou vcelku lehké. Platí to obzvlášť pro quartzové PRX, jejich strojek je samozřejmě výrazně lehčí než Sellita SW200 v The Twelve.
Wardí model s integrovaným náramkem pak má několik jiných výhod. Nemá datumovku (38mm a 40mm ji mají a mají ji skvěle integrovanou na šesté hodině), zatímco ta u PRX může na někoho působit trochu navíc. A mají šroubovací korunku, která při stejné voděodolnosti do 100 metrů dává větší jistotu. A také je tu samozřejmě průhledné dýnko, kterým se můžete kochat hezky zpracovaným strojkem v Elaboré verzi.
Výhodné a výhodnější
Průhled na Powermatic 80 nabídnou i mechanické Tissoty, ale mě dávají větší smysl ty quartzové. Tady se dostává k těm důvodům, kdy a proč dávají PRX a The Twelve smysl. Quartzové PRX mají totiž na danou cenovou kategorii opravdu vynikající zpracování. V závislosti na provedení se cena pohybuje kolem 10 000 korun. Podobně zpracované hodinky s integrovaným náramkem za ty peníze podle mě jinde nedostanete. To je právě i potíž modelu se strojkem Powermatic. Nejen, že mají mnou nepříliš oblíbenou vafli na číselníku (to je čistě individuální věc), ale především za cenu kolem 20 000 korun vlastně nenabídnou nic navíc.
U Christopher Ward The Twelve je volba jasná: ty se v levnější quartzové verzi nenabízí. Jenže tady zase hraje roli ve smysluplnosti těchto hodinek cena. Ta ceníková je na náramku 1 350 eur, což je asi 33 000 korun. A to je i přes to, že The Twelve toho umí oproti mechanickým PRX nabídnout o něco víc, přeci jen dost peněz. Jenže když The Twelve seženete, jako já, za cenu, za kterou se běžně prodávají mechanické PRX, rázem to smysl dává. Za stejnou částku totiž dostanete přeci jen o něco detailněji zpracované a promyšlené hodinky.
